Jam session s Krakonošem

Michal Bystrov (Lidové noviny 2.1.2012)

Písničkář Ivan Hlas si pro své první DVD vybral vskutku netradiční kulisy. Prostředí bývalé továrny, nyní malé vodní elektrárny na ostrově pod přehradou ve Špindlerově mlýně, se ale k jeho písničkám hodí víc, než by se na první pohled zdálo.

Když akustické trio Ivana Hlase před časem vystupovalo ve „Špindlu“ na jedné soukromé akci, povzdechl si jeho lídr: „Tady kdyby se tak mohlo natočit to naše hraní.“ Den se se dnem sešel a záznam výjimečného koncertu ve staré horské fabrice doopravdy vychází – péčí společnosti Cinepoint a desítek uvolněných návštěvníků, kteří si v polovině loňského října udělali pěkný večer (nejen) s hity jako Malagelo, Karlín či Jednou mi fotr povídá. Grilovalo se, pilo víno, Aranka skákala hula pop, a překvapivě vůbec nezáleželo na tom, zda se tak děje v „karlínským Central Parku v rohu“, nebo v blízkosti krkonošských sjezdovek.

Ivan Hlas Trio (zbylými členy jsou kytarista Norbi Kovács a dlouholetý violoncellista skupiny Etc... Jaroslav „Olin“ Nejezchleba) oficiálně existuje od roku 2006. Je tedy logické, že sestava – představující jakousi spojnici mezi Hlasovými alby a jeho hanspaulskými začátky – pocítila potřebu bilancovat. Že tak neučinila v Praze, která písničkářovu hudbu odjakživa inspiruje, může leckoho překvapit. Jenže jaký je rozdíl mezi podbabskou železnicí a jizerskohorsko-krkonošskou zubačkou? Industriální romantika postmoderního tuláka po hvězdách zůstává stejná. Navíc jde o důkaz, že pokud je skladba kvalitní, neváže se k žádnému konkrétnímu místu ani době.

Tanec s Bejbinou

Už od prvních tónů úvodní písně Dostal jsem lampu jsme vtaženi do pohodové atmosféry, jaká vznikne, když se dá věcem volný průběh a ony se spontánně vyvinou v happy end. „Chce se mi slavit a nemám na kapelu...“ zpívá trochu nepřípadně chlápek ve vytahané košili na pódiu, které nás vrací do dob stodolních zábav na Divokém západě.

Pokud Ivan Hlas už dlouho něco symbolizuje, pak je to onen stěží popsatelný stav, kdy „obloha zčerná a vchází poezie“. Jen málo autorů dokáže tak přesně popsat, co všechno se může stát, když se člověk naladí na vlnu svého zdánlivě všedního okolí a skutečně ho začne vnímat. „V louži se měsíc rozpil, uliční batika, na roku hedvábnej motýl nocí se zalyká...“ Polobdělý, polosnový zvuk Nejezchlebova violoncella, tak důvěrně známý z nejlepších nahrávek Vladimíra Mišíka, k této poetice pasuje stejně dobře jako ke zhudebněným básním Hraběte a Kainara.

Ivan Hlas nechtěl nic okázalého. Žádné „extra minuty“, dlouhá interview se všemi muzikanty nebo nedejbože nějakou retrospektivu. Prostě jen přišel, zahrál a pak si asi někam sednul na pivo. Z filmového záznamu (snímaného osmi kameramany!) se dá vyčíst, že oficiální koncert se postupně proměnil v neformální jam session, při níž dostal hlavní slovo písničkářův dávný kamarád z dejvické Hanspaulky, bluesový pianista a zpěvák Jiří Šlupka Svěrák. Právě on kdysi vynesl z legendární hospody Houtyš na světlo boží Hlasův zásadní a dnes už téměř zlidovělý hit Miláčku, vrať se.

Ve Špindlerově mlýně se k oběma přátelům přidal ještě saxofonista Eduard Kuhn, s nímž ti dva tvoří tzv. Pokojové trio. Zaznělo Šlupkovo boogie-woogie Spády a výtečná, waitsovsky temná balada S láskou je líp. Hostem jiného druhu byla Hlasova dcera Kateřina Svobodová, která zahrála svoji skladbu Tanečník. Je to bezvadný pocit, slyšet znovu to svěží, lehce přidrzlé a naprosto neafektované zpívání, jímž před lety okouzlovala diváky v kinech Bejbina z muzikálu Šakalí léta.

Když si hasič zapálí

DVD se strohým názvem Koncert se nese v duchu setkání spřízněných duší. Za jeho realizaci Ivan Hlas vděčí svému kamarádovi z dětství, který mu obstaral nejen nezvyklý prostor, ale také vrtulník k parodicky efektnímu začátku. Přes hory a doly přilétají „umělci z Prahy“ do království Rýbrcoula, a celé je to tak postavené na hlavu, až je to vlastně půvabné. Ani nejvěrnější posluchač někdejšího pop-blues-rockového hitmakera (což připomíná zejména šlágr Na kolena) by se ho neodvážil zasadit do takovýchto souvislostí. Ale stalo se, a horská příroda velkoměstskému triu evidentně svědčí.

Ivan Hlas měl mezi českými písničkáři vždy tak trochu výjimečnou pozici, a to nejen po úspěchu Šakalích let, k nimž složil muziku, ale prakticky už od prvního řadového alba z roku 1986. Na rozdíl od mnoha svých kolegů zažil zájem široké veřejnosti, což je dáno jednoduše tím, že psal (a píše i nadále) písničky, které si s ním může zazpívat – a hlavně prožít – úplně každý.

Dnes už je ale tento bytostný lyrik zase tím, co mu zřejmě sedí nejvíc: obyčejným týpkem s kytarou, co kouká, aby jaksepatří odehrál svůj kšeft, ať už jde o větší sál, nebo malý bar s jednou rozvrzanou židlí. Anebo třeba útulnou továrničku ve „Špindlu“, kde dokázal rozehřát i poněkud komisní hasiče, dohlížející, aby se koncert nezvrhl v neorganizované řádění. Jeden z nich si nakonec sám zapálil cigaretu – co víc si může bluesman přát?

Ivan Hlas Trio: DVD Koncert
Cinepoint 2011
Celkový čas: 131 min.

zpět